Autor: Anna Gosline
Novorozené děti se raději dívají na atraktivní tváře, tvrdí britský výzkumník, což naznačuje, že rozpoznávání tváří je od narození spíše pevně zabudované než naučené.
Alan Slater a jeho kolegové z Exeterské univerzity ukazovali dvojice obrázků tváří již jednodenním dětem a zjistili, že strávily více času fixací na atraktivnější tvář.
„Atraktivita není v oku pozorovatele, je novorozenci vrozená,“ říká Slater.
Vývojoví psychologové již léta vědí, že děti mají preference pro určité objekty, jako jsou vysoce kontrastní obrazy a křivky biologických tvarů. Odkud se však tyto preference berou, zůstávalo neznámé.
Reklama
Slaterův výzkum s použitím mimořádně malých kojenců podporuje myšlenku, že děti nejsou pouhé prázdné tabulky, ale přicházejí na svět s poměrně dobře vyvinutým systémem vnímání.
Pěkní lidé
Skupina pořídila snímky různých ženských tváří a požádala dospělé subjekty, aby předložené snímky ohodnotili z hlediska atraktivity. Subjekty hodnotily jednotlivé obličeje na stupnici od 1 do 5 bodů. Výzkumníci pak hledali dvojice fotografií, které si byly ve všech ohledech podobné – například jasem a kontrastem -, ale na opačných koncích stupnice atraktivity.
Tyto dvojice fotografií pak předložili novorozencům, jejichž věk se pohyboval od jednoho do sedmi dnů. Všechny děti byly po narození ještě v nemocnici. Jeden výzkumník držel každého kojence ve vzpřímené poloze asi 30 centimetrů od obou fotografií. Druhý stál mimo zorné pole a zaznamenával, kam směřují oči miminek.
Téměř všechna miminka strávila více času pohledem na atraktivnější obličej než na ten méně atraktivní, říká Slater, který bude své výsledky prezentovat na Festivalu vědy Britské asociace pro rozvoj vědy v Exeteru koncem tohoto týdne.
Důvod této preference je podle něj prostý – hezcí lidé mají ve skutečnosti předobraz lidské tváře. Vědci si již dlouho všímají, že spojením stovek tváří se dosáhne statistického průměru charakteristik obličeje, který je náhodou neuvěřitelně přitažlivý.
V dětské mysli mohou tyto krásné tváře představovat stereotypní lidskou tvář, říká Slater, kterou se vyvinuly rozpoznávat. Takto zabudované informace pomáhají dětem rychle se učit, včetně schopnosti spojovat obličeje se zvuky, jako jsou hlasy.
Podle Slatera: „Děti se rodí s poměrně podrobnou reprezentací průměrné lidské tváře, která jim pomáhá rozpoznávat známé tváře a také jim pomáhá učit se o sociálním světě.“