Třemi způsoby se můžeme učit moudrosti: Za prvé rozjímáním, což je nejušlechtilejší, za druhé napodobováním, což je nejsnazší, a za třetí zkušeností, což je nejhorší. (Konfucius)
Dnes se pozornost přesunula od toho, co v rámci učení dělá učitel, k tomu, co dělá žák, a ke vztahu mezi učením a zkušeností. Vychází to z rozsáhlého výzkumu učení studentů ve vysokoškolském vzdělávání.
Zkušenostní učení
Zkušenostní učení je jako nepřetržitý proces, kdy zkušenost vzniká na základě našeho trvalého zapojení do světa (Kolb,1984). Učení a zkušenost nelze od sebe oddělit. Zkušenosti utvářejí a přetvářejí naše představy, když postupujeme čtyřmi fázemi:
- Konkrétní zkušenost
- Reflektivní pozorování
- Abstraktní konceptualizace
- Aktivní experimentování
Další informace naleznete na The University of Leicester information on David Kolb.
Když se studenti učí na základě zkušeností, mohou se zapojit do procesu snahy vyřešit konflikt mezi protichůdnými představami. Jedná se o „kognitivní konflikt“ (Piaget, 1930) a „kognitivní disonanci“ (Festinger, 1957). Učení tedy může zahrnovat i „odnaučování starých návyků a způsobů myšlení (Cochran-Smith, 2003, McWilliam, 2008).“
Ne všichni žáci se učí ze zkušenosti stejně efektivně jako ostatní, ale jako učitelé můžeme vytvořit podmínky pro to, aby byla větší pravděpodobnost, že se tak stane (Boud, Cohen & Walker, 1993). Můžeme žáky podporovat v tom, aby zpochybňovali své předpoklady a představy, a prostřednictvím tohoto procesu rozvíjet nové znalosti založené na tomto zkoumání.
Jak souvisí zážitkové učení s dobrým učením a výukou?
Zážitkové učení je jedním ze základů programů integrovaného učení (Work-Integrated Learning, WIL) (známých také jako stáže, praxe, kolaborativní učení, učení službou, kariérový rozvoj a učení založené na zkušenostech). WIL je také základem MOOCS FULT, kde se od účastníků očekává, že propojí to, co se učí, s kontextem svého pracoviště.
Work-integrated learning je obecně popisován jako záměrná integrace teorie a praktických znalostí prostřednictvím výukového a vzdělávacího programu (Orrell, 2011).
Talking point
Jak se nejlépe učíte? Prostřednictvím teorie, pozorování nebo zkušenosti? Napište svou odpověď.
Boud, D., Cohen, R., & Walker, D. (Eds) (1993). Využití zkušeností pro učení. Buckingham: SRHE and Open University Press
Cochran-Smith, M. (2003). Learning and unlearning: the education of teacher educators [Učení a odnaučování: vzdělávání pedagogů]. Teaching and Teacher Education, 19, 5-28.
Festinger, L. (1957). Teorie kognitivní disonance. Stanford, CA: Stanford University Press.
Kolb, D. A. (2014). Zážitkové učení: Zkušenost jako zdroj učení a rozvoje. FT press.
McWilliam, E. (2008). Odnaučit se učit. Innovations in Education and Teaching International, 45(3), 263-269.
Orrell, J. (2011). Zpráva o dobré praxi: Učení integrované do práce. Sydney: The Australian Learning and Teaching Council.
Piaget, J. (1930). Dětské pojetí fyzické kauzality. Londýn: Routledge.